Chrastavice do roku 1934

Chrastavice neležely na významné obchodní cestě, nepatřily ani mezi 11 historických chodských vesnic. Historie se jim "vyhýbala" a s tím souvisí i minimum dokumentačního materiálu. První písemná zmínka o Chrastavicích je datována do r. 1324. Je ale pravděpodobné, že Chrastavice stejně tak jako okolní takzvané "zádušní obce" založilo královské město Domažlice krátce po svém vzniku, to je po roce 1260. V té době bylo cílem kolonizovat neobydlená území a zakládat sídla, která zajišťovala obdělávání půdy tak, aby vrchnosti plynuly pravi­delné naturální a peněžité dávky. V tomto uspořádání se stabilizovalo postavení poddaných, kteří měli v případě dobrého hospodaření určitou jistotu, že usedlost a obdělávané pozemky předají další generaci vlastní rodiny. Nejednalo se však ještě o převod majetku tak, jak ho známe dnes, ale spíše o předávání určitého nájemního práva.

Ves Chrastavice patřila až do roku 1623 městu Domažlice, kdy po bitvě na Bílé hoře byla Domažlicím konfiskována řada vsí, mezi nimi i Chrastavice. Novým majitelem Chrastavic se v té době stal císařský diplomat hrabě Maxmilián Trauttmannsdorf, který koupil horšovsko­týnské panství jako levný pobělohorský konfiskát.

První doklady o složení místního obyvatelstva jsou zapsány v Berní rule. Ta představuje mimo jiné i soupis vesnic a v nich působících hospodářů. Ves Chrastavice měla v roce 1655 podle výpisu z Berní ruly 18 sedláků a 2 zahradníky.

Podle jmen hospodářů zapsaných v tomto dokumentu lze usuzovat, že jména "po chalupě", která se dochovala do dnešních dnů, mají původ již v této době a možná ještě dříve. Připomeňme například Linhart Knedlík, Jan Soukup, Vít Vajchart, Jan Johánek, Jan Mettl, Jakub Vlček, Jiří Konopík, Jan Mach, Jakub Halířek, Jan Scharbach a Matouš ManK. Jména "po chalupě" se zřejmě uváděla pro lepší ori­entaci, protože v té době se ještě nepoužívala stabilní příjmení. Mohlo se tudíž stát, že nově příchozí hospodář převzal příjmení podle svého předchůdce "po chalupě". To, že příjmení nebyla ustálená, dokládá na­příklad údaj z Berní ruly, kde je zapsán hospodář Matěj Bar, následující jméno čteme Matěj Bahr a při revizi katastru tehdy takzvaného terezi­ánského je na této usedlosti uveden hospodář Matěj Wahr. Lze se tedy domnívat, že příjmení mohlo být zapsáno tak, jak ho zrovna zapisující úředník slyšel. Zdá se to až nepravděpodobné, ale teprve nedávno, a to za vlády Marie Terezie v sedmdesátých letech 18. století, byl vydán zákaz psát příjmení "po chalupě". V té době se také vytvořila příjmení, jak je známe dnes. Ale skutečnost, že příjmení "po chalupě" byla i na­dále užívána, zjistíme i ze zápisu v josefovském katastru z roku 1838, který se zmiňuje o dvou hospodářích se stejným jménem Jakub Bufka, jeden zvaný Scharboch a druhý zvaný Jan.

Jednou z důležitých reforem provedených za vlády Marie Terezie (1740-1780) bylo první číslování domů, provedené po roce 1770. Číslování podléhaly obytné stavby. Zpravidla začínalo na začátku vsi nebo na významném sídle, jako byla třeba fara nebo šlechtické sídlo. Podle čísel popisných můžeme poměrně spolehlivě určit rozsah zá­stavby, protože hlavně v minulosti byla čísla přidělována v plynulém pořadí. S určitostí můžeme konstatovat, že v roce 1779 bylo v Chrastavicích nejvyšší popisné číslo 41, to znamená, že usedlosti nebo chalupy s vyšším číslem popisným vznikaly až po tomto datu. V roce 1838 má obec již 50 čísel popisných, což svědčí o určité hospodářské prosperitě a rozvoji zdejší oblasti.

Stále se však nacházíme v době poddanského stavu. Přestože se na počátku 19. století mírně zlepšovaly poddanské poměry, stále chyběla vůle na straně vrchnosti tento stav zásadně měnit. Rozhodující zlom na­stal 7. září 1848, kdy byl přijat zákon o zrušení veškerého poddanství. Tím byly zrušeny i vrchnostenské úřady. Zákon tak odstranil rozdíl mezi panskou a poddanskou půdou a zrušil také dosavadní naturální a peněžité dávky, stejně jako poddanské služby. Tím zaniklo právo bývalé vrchnosti vlastnit majetek poddaných. Ale vzhledem k tomu, že vrchnosti náležela určitá náhrada za tento majetek, trvalo ještě dlouho, než došlo k vyvázání z poddanských břemen. V praxi to znamenalo, že hospodář musel zaplatit asi polovinu z odhadnuté ceny majetku, který převzal. Nadále však platily určité předpisy, které omezovaly nakládá­ní s majetkem. Až v roce 1869 zákon stanovil svobodné právo o něm rozhodovat.

Zákon z r. 1848 o zrušení poddanství neznamenal však jen hospo­dářské změny, ale vynutil si změny i v územně správním systému, který doposud vykonávala vrchnost. Ta také určovala správce ve vsi, kterému se říkalo rychtář a jehož pomocník byl nazýván přidaným. Toho v době, kdy bylo třeba udržet pořádek ve vsi, přidala vrchnost k rychtáři. Podle císařského nařízení z roku 1849 se od počátku r. 1850 na místo původních panství ustavily politické okresy, základním článkem samosprávy se staly obce. Dne 5. března 1862 byl přijat zákon o obecním zřízení, který platil až do roku 1919. Tento zákon upravoval mimo jiné pravidla k uspořádání záležitostí obecních a domovských, veřejné správy a bezpečnosti, opatřování chudých, zdravotní služby a soudní správy. Obec byla tehdy chápána jako určitá společnost, která měla za úkol spravovat svoje území a odvádět daně. Nadřízeným obce bylo okresní zastupitelstvo, které ze svého středu volilo okresního starostu. Státní správu dále zastával okresní hejtman.

Výše citované politické reformy neměly za následek pouze hospodářský rozmach, ale i rozvoj obce samotné. Například v roce 1888 činilo movité i nemovité jmění obce Chrastavice 16322 zlatých. Obec prováděla stavbu mostu, zřídila novou studnu, následně osadila nové pumpy na obecní studny, finančně se podílela na stavbě kaple a již od r. 1898 připravovala stavbu nové školy, kterou obec otevřela v r. 1902. V roce 1905 obec koupila lom v lese. Intenzivně pracovala na výstavbě obecní silnice do Horšovského Týna a současně prováděla opravy ostatních cest. O rok později obec postavila hasičské skladiště a v roce 1912 vydává první pohlednici.

Pohlednice Chrastavice z roku 1912

Roku 1898 zakoupilo společně 12 rolníků parní mláticí stroj, a sice lokomobilu za 4200 korun českých a mlátičku za 3 800 korun českých. Zdejší hospodáři se hojně účastnili chovatelských výstav s dobrými výsledky. V roce 1907 se ustavilo sdružení domkařů a zakoupilo první benzinový motor a mlátičku pro své členy. V roce 1909 se jednotliví členové zdejšího hospodářského spolku účastnili chovatelské výstavy v Rostově na Rusi a obdrželi zde čestné ceny.

Vyhláška obecního úřadu z r. 1907

Aktivity obce a místních hospodářů trvaly až do r. 1914, kdy začala první světová válka.