Obecní lesy

Obec Chrastavice samostatně hospodařila v obecních lesích od doby zřízení obecních samospráv. Ale již dávno předtím existovaly určité regulativy pro hospodaření v lesích, například v r. 1754 byl vydán Císařský patent lesů a dříví pro Království české. Pro obec samotnou však byl důležitý císařský patent číslo 250 z roku 1852, který upravoval práva a povinnosti vlastníků lesa, ochranu a užívání lesního fondu a odbornou správu lesů. Tento císařský patent platil až do konce roku 1960, kdy byl zrušen zákonem 166/1960 Sb.

Již před více než sto lety se v lesích hospodařilo podle hospodářských plánů tak, jak to třeba dokládá výpis z hlavní účetní knihy z. 1898. Obec nechala pořídit hospodářský plán obecních lesů za cenu 57 zlatých 95 krejcarů. Jen pro ilustraci, například v r. 1888 byl příjem z lesního hospodaření 140 zlatých a celkový příjem obce v témže roce činil 530 zlatých 80 krejcarů.

Až do roku 1931 obec hospodařila zhruba na 58 hektarech lesní půdy. Po první pozemkové reformě se naskytla možnost získání lesa, který náležel k velkostatku v Horšovském Týně v majetku Trauttmannsdorfu. S návrhem přišel tehdejší starosta a zároveň poslanec Jakub Mach a pověřil zdejšího učitele Vojtěcha Krause jednáním v této věci. Požádal ho, aby připravil kalkulaci podle ceny pozemků, roční výtěžnosti a nákladů, kterou by mohl starosta následně předložit zastupitelstvu. Dříve totiž bylo v této věci vydáno zamítavé stanovisko zastupitelstva, ale tehdy se jednalo o ceně zapolesí ve výši 1000000 korun. Později se jednalo o výhodnější přejímací ceně a o koupi přímo od dosavadního majitele. Učitel připravil celou kalkulaci, kde rozpočítal splácení půjčky z prováděné těžby, a tak nebylo nutné přispívat na nákup lesa z obecního rozpočtu. Tento návrh byl přednesen zastupitelstvu a jednomyslně přijat dne 6. února 1924. Žádost v této věci byla odeslána Státnímu pozemkovému úřadu v Praze. Protože se ale v té době pracovalo na přídě-lech orné půdy, lesní reforma zůstávala zatím bez výsledku, což platilo i v případě žádosti naší obce, která na své vyřízení čekala 7 let. Tehdy se o toto polesí začalo ucházet i město Domažlice jako vlastník sousedních pozemků. Jako důvod uvádělo, že město má náležitě postaráno o řádné obhospodařování lesa svými úředníky, což bylo pro naši obec nepříjemným faktem. Po dlouhém jednání, které vedl starosta obce se zástupci města, se dospělo k dohodě, že Domažlice převezmou západní část polesí a Chrastavicím zůstane část východní. Obecní zastupitelstvo se usneslo pořídit zápůjčku ve výši 60 000 korun, která byla vyjednána s Okresní záložnou hospodářskou v Domažlicích. Tu schválila i finanční komise obce. Vše bylo potvrzeno obecním zastupitelstvem 29. března 1924. Na počátku následujícího roku obdržel starosta zprávu, že město Domažlice, které přislíbilo převzetí lesníka s přídělem větší části polesí, nyní požaduje příspěvek na lesníka podle procentuálního přídělu polesí. I tento návrh obecní zastupitelstvo přijalo. Na schůzi 3. srpna 1925 však starosta oznamuje, že majitel velkostatku dostal od Státního pozemkového úřadu v Praze výpověď, a tudíž dříve již schválená přímá koupě je nemožná. Zároveň hovoří o jednání s městským tajemníkem doktorem Starým, že město Domažlice v tomto případě o polesí žádat nebude. Je tedy možné, aby obec Chrastavice požádala o celé toto polesí, které by dostala za přídělovou cenu. Ale zároveň by musela převzít 1 hájenku se 2 hektary půdy a hajného. Zastupitelstvo nakonec rozhodlo, aby obec požádala o celé polesí. Dne 28. března 1928 přednáší starosta na schůzi obecního zastupitelstva další nemilou zprávu, a sice, že také majitel velkostatku Baldov pan Lusk usiluje o získání západní Části polesí. Svoji žádost opírá o důvody národnostní, a to vydržování státní české menšinové školy v Třebnicích, a dále nabídl úpravu spojovací lesní cesty na okresní silnici. Zastupitelstvo se definitivně usnáší, že trvá na přídělu celého polesí a převezme také lesního hajného do vlastní služby. Dne 31. srpna 1929 byl obecní starosta stižen záchvatem mozkové mrtvice, rezignoval na funkci poslance, ale postu starosty se prozatím nevzdal v přesvědčení, že se opět uzdraví. Požádal proto řídí čího učitele Vojtěcha Krause, aby celou tuto záležitost předal k vyřízení svému příteli, senátoru Františku Olejníkovi. Ten odpověděl dopisem ze dne 30. 10. 1929:

"Vážený příteli,

dostal jsem dopis, ve kterém líčíte záležitost Vaší obce týkající se přídělu lesní enklávy Týnské Háje. Slyším o této záležitosti od Vás poprvé a byl bych velmi rád, kdybych Vám mohl přispěti k uskutečnění věci. Vyšetřím záležitost ve Státním pozemkovém úřadě, promluvím s referentem a výsledek jednání sdělím."

Olejník, senátor

Celá záležitost přídělu polesí byla daleko komplikovanější, protože o tento majetek usilovali i zástupci obce Třebnice, za kterými stál místopředseda Národního shromáždění poslanec Wolfgang Zierhut. Třebničtí žádali 20 ha lesa, což odůvodňovali potřebou palivového dříví pro českou i německou školu a faru. Veškerých jednání, která na pozemkovém úřadu probíhala, se účastnil i senátor Josef Hubka. Věc byla komplikovaná, stále se nedařilo najít řešení, které by uspokojilo všechny žadatele. Senátor Hubka, který původně jednal ve prospěch velkostatkáře Luska, přislíbil podporu i naší obci. Při jednáních na pozemkovém úřadu bylo dohodnuto, že se uskuteční porada všech zájemců, tedy obce Chrastavice, obce Třebnice a pana Luska na půdě pozemkového úřadu s referentem panem ing. Žílou. Po těchto jednáních bylo dne 17. února 1930 svoláno obecní zastupitelstvo, které jednalo o přípravě jednání na pozemkovém úřadu v Praze. Na jednání obecního zastupitelstva byl do vyjednávacího výboru zvolen řídící učitel Vojtěch Kraus, ač nebyl členem obecního zastupitelstva, a s ním dva členové obecního zastupitelstva Jiří Dufek a Jiří Kupilík. Dne 18. února 1930 došla obecnímu úřadu pozvánka Státního pozemkového úřadu k jednání na 25. února 1930 v 11 hodin do místnosti č. 126. O tom byli obratem informováni senátorové František Olejník a Josef Hubka, také Josef Petřík. Celá věc byla tedy podporována senátory Hubkou, Olejníkem a Petříkem a jejich stranami. Bylo i jejich zájmem, aby se půda dostala do vlastnictví české obce. Jednání na pozemkovém úřadě trvalo 3,5 hodiny s následujícím výsledkem: asi 20 hektarů bylo přiděleno Třebnicím a zbývající část cca 56 hektarů obci Chrastavice spolu s hájenkou a hajným. Ale protože pan Lusk měl již od r. 1925 schváleno pozemkovým úřadem přednostní právo na určité pozemky, došlo později k určitému vyrovnání mezi panem Luskem a obcí Chrastavice. V závěru roku 1930 se obec ještě snažila ve věci úpravy ceny lesa, která byla původně dohodnuta na 3 200 Kč za hektar. Bylo tedy navrženo Státnímu pozemkovému úřadu provést ocenění porostů podle jejich stáří a kvality. Za tento úřední odhad obec zaplatila částku 2 000 korun. Cena za 1 hektar se nakonec snížila na 2 320 korun. Závěrečná dohoda byla podepsána 12. února 1931. Celková výměra činila 57,38 ha za celkovou částku 145 889,25 korun, včetně hájenky a přilehlých pozemků. Původně schválená výše zápůjčky musela být tedy zvýšena na sumu 170000 korun, kterou obec obdržela od Okresní záložny hospodářské v Domažlicích.

Dne 30. listopadu 1929 schválilo obecní zastupitelstvo uzavření smlouvy se Státní školou pro lesní hajné v Domažlicích na vykonávání praktických cvičení, jakož i prací spojených se zalesňováním a výchovou porostů.

Žáci Státní školy pro lesní hajné v Domažlicích před konáním praktického cvičení v obecním lese v Chrastavicích dne 26. 10. 1927

Škola v té době neměla žádné vlastní polesí a vzhledem k malé vzdálenosti z obecního lesa do Domažlic to bylo pro školu výhodné. Značné výhody plynuly pro obec i vzhledem k tomu, že veškeré práce byly prováděny bezplatně. V té době škola jednala i s městem Domažlice, ale podle sdělení ředitele školy Josefa Černého k dohodě mezi městem a školou nedošlo. Smlouva, která byla uzavřena mezi školou a obcí, byla také využita jako podpůrný argument při vyjednávání se Státním pozemkovým úřadem ve věci získání přídělu polesí z pozemkové reformy.

V tomto stavu fungovalo hospodaření v obecních lesích do 15. 12. 1938, kdy rozhraničovací komise konala pochůzku po hranicích katastru mezi obcemi Chrastavice a Třebnice. Jednalo se o definitivní stanovení říšských hranic. To ve svém důsledku znamenalo, že obec přišla o část lesa o výměře 55 ha a hájenku na Baldově. Tato část lesa byla obhospodařována podle zákonných nařízení říšských a patřila do Sudet. Naše obec jmenovala svým zástupcem v Horšovském Týně lesního A. Grohmanna. Výtěžek z lesů měl připadnout obci. Celou výměru lesa začala obec obhospodařovat až po 2. světové válce. V roce 1947 nechala obec zpracovat nový hospodářský plán, kterým se řídila až do 3.4. 1951, kdy bylo na schůzi pléna MNV schváleno předat obecní lesy pod státní správu. Protokolárně byly lesy předány až 14. 4. 1970. Státní lesy hospodařily na majetku obce až do roku 1993, tehdy byl proveden převod pozemků do vlastnictví obce na základě zákona č. 172/1991 Sb. V současné době obec hospodaří při celkové výměře 113 ha lesa na třech katastrálních územích, a to Chrastavice, Třebnice u Domažlic a Milavče. Funkci odborného lesního hospodáře vykonávají Lesy České republiky, státní podnik, prostřednictvím Lesní správy Horšovský Týn. Revírníkem pro naše polesí je pan Václav Steinberger a funkci správce obecního lesa vykonává pan Jan Růžek. Obec hospodaří na základě lesního hospodářského plánu, který byl vyhotoven firmou Plzeňský lesprojekt, a.s., a schválen Okresním úřadem Domažlice na období od 1. 1.2001 do 31. 12. 2010.

Přestávka při těžbě borovice na podzim roku 2004 v porostu 526 B34