Poválečné období

Druhá světová válka přinesla opět do obce přídělový systém, tzn., že byly vydávány potravinové lístky, lístky na šaty a další spotřební zboží. Byly stanoveny maximální ceny na zboží, aby se zabránilo předražování, jak tomu bylo za první světové války. Ačkoliv se jednalo o dobu velmi těžkou, nemělo toto období takový negativní vliv na místní obyvatelstvo, jako měla první světová válka.

Některé politické strany byly zakázány a ty, které zakázány nebyly, se sdružily do jedné strany pod názvem Národní souručenství, což byla jediná uznávaná politická strana v protektorátu. Poté, co bylo v roce 1944 zrušeno obecní zastupitelstvo, určil okresní úřad zmocněnce, který řídil obec v době okupace. V naší obci se jím stal zdejší učitel Jindřich Vrba, který ještě po válce pomáhal národnímu výboru s vedením obecní agendy.

Chrastavice byly osvobozeny 5. května 1945 americkou armádou, která se utábořila a pobývala v obci do konce června. Jeden tábor stál na louce proti č. p. 99, druhý na louce u obecního transformátoru. Vývařovnu zřídila armáda ve stodole u č. p. 84. Hned následující den začaly skupinky zejména mladších mužů prohledávat zdejší lesy, a sbíraly zbraně zde zanechané německou armádou. Neopatrnou manipulaci se zbraní zaplatil jeden zdejší občan životem. Ještě toho dne byla svolána ustavující schůze národního výboru, při které byl zvolen předsedou Josef Konopík, jeho náměstkem Václav Bor. Na ustavující schůzi se občané mimo jiné dohodli sebrat zbraně v lesích a zabránit tak dalším úrazům.

Téhož roku byla obci vydána koncese na zřízení a provozování rozhlasového zařízení, a tak mohl být po Chrastavicích rozveden rozhlas. Z toho důvodu byl zrušen pracovní poměr s obecním sluhou, který do té doby chodil veškerá usnesení národního výboru "vybubnovávat". Taktéž byl nově ustaven honební výbor, při jehož jednání již nerozhodovalo, kdo má jaký podíl půdy vložený do honitby.

Dne 17. listopadu 1945 na veřejné schůzi Místního národního výboru v Chrastavicích byl novým předsedou jednohlasně zvolen Václav Bor. Také byly doplněny jednotlivé komise pracující při národním výboru. V následujícím roce požádala zdejší národní výbor mlékárna v Domažlicích, zda by mohl zajistit vhodnou budovu pro sběr mléka, v níž by mlékárna vlastním nákladem upravila a řádně vybavila vzorovou sběrnu. Národní výbor nabídl budovu č. p. 28.

Již od voleb do Národního shromáždění v roce 1946 se začal projevovat vliv komunistické strany na dění v obci. Rozhodující změny do naší obce však přinesl vývoj po únoru 1948. Již 23. 2. 1949 byl přijat zákon č. 69/1949 Sb. o jednotných zemědělských družstvech, který měl za úkol sjednotit různá dosavadní strojní družstva a jiná svépomocná sdružení zemědělců do celku pod názvem jednotné zemědělské družstvo. První pokusy z března a dubna o založení jednotného zemědělského družstva za účasti velkých a malých zemědělců byly neúspěšné. Proto se 1. 5. 1949 sešlo třináct členů místní organizace komunistické strany, aby založilo přípravný výbor jednotného zemědělského družstva. Toto družstvo bylo potvrzeno nadřízeným orgánem dne 15. 5.1949, předsedou se stal Václav Bor. Po ustavení JZD nastalo hromadné vystupování členů strojních družstev a jiných svépomocných sdružení, která podle zákona č. 69/1949 Sb. splynou s jednotným zemědělským družstvem. V průběhu června a července se odhlásila většina členů původních družstev, a to i komunistů, a tak zůstalo pouze 15 členů nově založeného družstva. Na schůzi místního národního výboru dne 7. 5. 1949 byl zvolen novým předsedou Matěj Urban. Václav Bor rezignoval na funkci předsedy MNV, neboť byl přijat jako zemědělský referent Okresního národního výboru v Domažlicích.

Ve dnech 17. a 31. ledna 1950 se uskutečnila jednání za účasti zástupců zdejšího národního výboru, jednotného zemědělského družstva a jim nadřízených orgánů ve věci likvidace strojních družstev a jiných svépomocných sdružení a převodu jejich majetku a strojního vybavení na jednotné zemědělské družstvo ve smyslu zákona 69/1949 Sb. JZD tak získalo solidní strojové vybavení, a mohlo tedy zahájit svoji činnost. Protože toto družstvo stále nemělo dostatečnou členskou základnu, probíhal v průběhu zimních měsíců nábor do JZD pod patronátem okresního velitelství SNB. V květnu 1950 se stal novým předsedou JZD Josef Konopík, počet členů stoupl na 49. V té době již byla družstva všestranně podporována vládou, a to poskytováním subvencí, materiálu a úvěrů, které mohlo družstvo získat během 24 hodin. Na podzim téhož roku bylo proto rozhodnuto adaptovat sousední stodoly v č. p. 37 a 38 na stáj pro dojnice. V prvním případě družstvo převzalo již delší dobu pronajaté hospodářství, v druhém se jednalo o takzvaný „povinný pacht", kdy bylo poprvé použito nebo lépe řečeno zneužito zákona 55/1947 Sb. o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu. Tento zákon se pro mnohé velké i malé zemědělce stal osudným, protože v následující době byla na jeho základě opatřována zemědělská provozní zařízení, stroje a nářadí pro potřebu JZD, a to zpravidla u velkých zemědělců.

Formulář, který pro velké zemědělce znamenal pokuty v řádu desítek tisíc, případně i trest vězením

Plénum místního národního výboru schválilo zbourat obecní domek č. p. 27, kde hrozilo nebezpečí zřícení. Další zasedání probíhala v míst ním hostinci. Místní národní výbor v té době plnil především funkci organizátora zemědělských prací a rozepisoval výrobní a dodávkové úkoly. Velké slovo v tomto konání měla také místní organizace komunistů, která v podstatě ovládala národní výbor. Rozpis výrobních a dodávkových úkolů byl prováděn tak, aby velcí zemědělci odváděli větší poměrné množství a malým zemědělcům bylo ulehčeno; byl jim umožněn prodej na volném trhu, a to hlavně mléka a vepřového masa. Prodej na volném trhu byl realizován za vyšší ceny než dodávkové. Velkým zemědělcům se obvykle předepisovaly nesplnitelné dodávky a za jejich neplnění ukládal místní národní výbor ve spolupráci s okresním národním výborem peněžité pokuty. I když se v květnu roku 1951 podařil svod dobytka do adaptovaných stájí, stále se nedařilo přesvědčit velké zemědělce ke vstupu do družstva. Tehdy začalo období represe; první obětí v Chrastavicích se stal hospodář z č. p. 7, který byl v červenci zatčen a již 31. srpna odsouzen k trestu odnětí svobody. Jeho osud následovala i jeho žena. Na jejich majetek byla uvalena národní správa, pak byl vyvlastněn a oběma občanům byl vysloven zákaz pobytu. Veškerý majetek přešel do obhospodařování JZD. Podobný osud potkal hospodáře z č. p. 3, který byl odsouzen 1.10.1954, a hospodáře z č. p. 22, odsouzeného 30. 5. 1956. Taktéž hospodář z č. p. 2 byl vzat 25. 6. 1953 do vyšetřovací vazby, ale protože kvůli velikosti svého hospodářství nemohl být označen za kulaka, byl asi po třech měsících z vyšetřovací vazby propuštěn. Zákaz pobytu mu však trval i nadále, přestože byl vysloven na základě zákona, který toto neumožňoval. Hospodářům z č. p. 10 a 11 byl přikázán „povinný pacht" a v jejich stájích zřízeny družstevní konírny.

Od roku 1952 se jednotné zemědělské družstvo začalo stabilizovat a v krátké době se řadilo mezi nejúspěšnější v okrese. Na druhé straně velcí zemědělci se potýkali se stále většími problémy, protože již nemohli tak jako dřív najímat zaměstnance.Veškerou práci musela zastávat rodina hospodáře. Taktéž strojní vybavení bylo nutno najímat od JZD, případně STS za úplatu. Tato vyčerpávající situace nutila velké zemědělce postupně přistupovat do družstva.

Samostatnou kapitolou bylo v Chrastavicích 9 malých zemědělců, kteří v roce 1954 vystoupili z JZD s odvoláním na projev prezidenta Antonína Zápotockého na Klíčavské přehradě. Tyto občany „odměnil" národní výbor tím, že jim přikázal obdělávat další pozemky, na kterých JZD nechtělo nebo nestačilo hospodařit. Pro zemědělce to byl problém, protože jejich provozní zařízení nestačilo na tak velkou výměru. Pozemky byly také často ve velké vzdálenosti, nehledě na to, že většina těchto hospodářů měla i jiné zaměstnání. Místní národní výbor se v červnu r. 1955 obrátil se žádostí na okresní prokuraturu, aby pomohla vyřešit tento problém. Zde se však nesetkal s kladným ohlasem, protože malý zemědělec měl být od samého počátku základem jednotného zemědělského družstva, a ne tím, kdo bude trestán.

V druhé polovině padesátých let se družstvo nadále rozvíjelo, provozovalo drůbežárnu, postavilo porodnu prasnic a v r. 1957 začalo v novém areálu se stavbou teletníku, jenž byl zprovozněn v květnu 1958. Dále se postavila dvouřadá stáj, která byla naskladněna v prosinci roku 1960. V té době již nikdo nehospodařil soukromě. Družstvo se po všech stránkách rozvíjelo, avšak začal jej trápit jiný problém, a sice slučování družstev. Na základě zákona 49/1959 Sb. mělo docházet k postupnému slučování jednotných zemědělských družstev do větších hospodářských celků. To se Chrastavickým nelíbilo, protože si velice snadno spočítali, že by na hůře prosperující okolní družstva dopláceli. Nátlaku nadřízených orgánů odolávalo družstvo až do roku 1974, kdy došlo k sloučení JZD Chrastavice a JZD Mír Milavče. Předsedou nově vzniklého družstva se stal František Červený, který předtím v roce 1972 vystřídal předsedu JZD v Chrastavicích Josefa Konopíka.

Zatímco družstvo velice dobře prosperovalo, místní národní výbor spíše stagnoval. Během roku 1953 několikrát podal rezignaci předseda Matěj Urban, ale nikdy se nepodařilo najít za něho náhradu. Až v roce 1954 byl opět předsedou MNV zvolen Václav Bor. V letech 1955 až 1957 probíhala adaptace budovy MNV. To byla na dlouhou dobu poslední větší investiční akce, neboť národní výbor prováděl pouze drobné práce, zpravidla v akci „Z". V té době se hlavně projednávalo plnění dodávek místního JZD, na nichž však národní výbor nenesl žádnou zásluhu. První větší investiční akcí, kterou MNV zorganizoval, bylo odbahnění rybníka na návsi a stavba hráze v letech 1971 a 1972, které se ujalo meliorační družstvo Zubřina. V témže roce byla provedena demolice bývalé kovárny č. p. 25. Následující rok začala stavba kanalizace, do konce roku 1975 bylo vybudováno asi 300 m. Na veřejném plenárním zasedání MNV konaném dne 1.3.1976 bylo schváleno sloučení s MNV Milavče. Tak skončila činnost Místního národního výboru Chrastavice.

Místní kovář v bývalé obecní kovárně č. p. 25

Obec se opět osamostatnila v roce 1990, kdy bylo zvoleno zastupitelstvo obce a zřízen obecní úřad. Zemědělské družstvo se osamostatnilo po provedené transformaci v roce 1992.